Horská Výzva 2018 – Pálava

Pálava se stala novou baštou pro vyhlašování celé sezony Horské Výzvy už loni. Loni jsme si sem udělali jen výlet, prošli se po trase, pofandili závodníkům a tak nějak se probinkali víkendem.

Letos jsme se chtěli proběhnout, ať už kvůli sobě, nadcházejícímu závodu a tak nějak kvůli všem, prostě se ukázat i bez hafanů, trasu si vychutnat a vyžrat. Zoui zůstala doma, Rozárka protože je prostě víc „v pohodě“ jela s náma s tím, že jí tam nějak na tu chvilku udáme (díky Romane).

Přihlásili jsme se do MIXu, nikomu to neříkali, takže s náma nikde nikdo nepočítal. Bylo fajn, tam být tak nějak inkognito a nic neřešit. Se psem by každý čekal bůhvíco. Bylo „horko“, takže rozhodnutí běžet bez našich čtyřnohých božanů bylo zkrátka správné. Po cestě žádná voda a tak… ale to je fuk, běžíme bez psů 🙂

Domče před startem říkám, že žádnej stres, ale na Svatý kopeček musíme vyběhnout stůj co stůj. Startuje LONG i SHORT dohromady, takže si musíme vybojovat nějaký místo. Netakticky si stoupáme někam do první třetiny. Vzhledem k opozdilcům jsme byli natlačení až někam do poloviny. Ale pořád v nás rezonuje pohoda a požitkářský pocit.

12:00 START. Nemáme moc na výběr, tak se ploužíme vpřed. Probíháme Mikulov a nedaří se chytnout tempo. Ohlížím se a hlídám si Domču, abych se jí neztratil. Je tam… Do Svatýho kopečku si zanadávám, že i ty krávy umí chodit v lajně… Závodníci tady jdou klidně trojřad ve stejným tempu a uhýbat se jim moc nechce. Ťapem vzhůru za povzbuzování turistů. Na Domču nahoře chvilku čekám. Říká, že se mi pokusí stačit v sebězích. To splnila po celé trase. Je to bombarďák.

Až k první občerstvovačce v Klentnicích to stoupá. Na čtvrtém kilometru potkáváme dva uvařený hafany v pangejtech s páníčkama… Nedáte si říct a nedáte… no nechám toho. Na občerstvovačce čipujeme, já si dám gel na chuť a frčíme dál. Vidíme první holku, jakože první po nějaké době, která se motá kolem nějakýho kluka. Domča si trošku pobojuje a v podstatě až za druhou občerstvovačku se střídají v pozici. Ale tam už nám bylo jasný, že běží solo. Ona to o Domče asi netušila 😀

Každopádně to byla jediná holka, kterou jsme od 15km viděli. Začínal jsem nepokrytě myslet na umístění 😀 od stejného okamžiku mi Domča hlásí, že jí není dobře a mně se dělá taky blbě. Běh na tom ostrým sluníčku nám asi neudělal dobře a bez pokrývky hlavy si to vybralo svou daň. To je moje jediný vysvětlení. Snažím se na Domču hrát habaďůru a dělám prdelky a běžím vpředu a určuju tempo. Do stoupáku za první občerstvovačkou ca na 18km jí vytáhnu za ruku nahoru, kupodivu se necukala šlapala jako ďas. Tady ztrácíme tu holku.

K Sirotčímu hrádku, zhruba poslednímu významějšímu stoupání, se nám podaří vyťapkat 70% cesty, schody si s klidem vyjdem a mažeme dál na Stolovou horu, tady dávám zase pomocnou ruku a táhneme to nahoru. Ty výhledy! Celou cestu si opakuju, že sem musíme někdy na dovču. Ze Stolovky je to seběh jako lusk, pěknej technickej, žádnej sešup, ale je to dlouhý, člověk si alespoň vyklepal nohy.

Pak už to jen něžně stoupalo podél silnice až k Svatojakubský cestě, kde už jsem věděl od jedný paní, že je to jenom kilák z kopce. Domča se mě ptá, jestli je ta holka za náma. Tak ji uklidňuju, že jsem jí dlouho neviděl. Asi by po tom „boji“ nerada prohrála. Kopnem do vrtule, dobíháme ještě jednoho solo běžce, slyšíme zázemí Horské Výzvy a běžíme si neohroženě ruku v ruce pro cíl.

Vítají nás jmény, nojo známé firmy. Bez jakéhokoli očekávání čipujeme a jdeme se občerstvit. Říkám Domče „jdu se podívat na výsledky, zajímá mě, o kolik nám všichni frnkli.“ No… k mému zděšení a úžasu zároveň se dozvídám, že jsme byli první. No tak se radujem ještě jednou a jdeme k autu. To se mi udělalo totálně blbě a nechal jsem za autem všechno, co jsem si cestou načepoval do žaludku.

Zjišťujeme, že tam je někde sprcha, tak šup do Lidlu pro sprcháč a nanuka.

Pro tým ROCKPOINT PLZEŇ, to tedy bylo 1.místo v kategorii MIX, na trase LONG, 25,6km s převýšením 970+m v čase 2:38:14, se ztrátou na ty cvoky Radka s Honzou 28minut. Je na čem makat 😀

Další MIX na sebe nenechal dlouho čekat a byl za námi jen 6 minut. A byla to taky dvojka, co obecně běhá LONGy, takže jsme byli rádi, že jsme se mohli porvat a porovnat se sobě rovnými 🙂

Ještě jedna věc mě potěšila a to přístup Adama Kožouška, který v cíli s odkazem na mne udělal strečink svýmu hafanovi 🙂 takže to tříleté teatrální ukazování co a jak v cíli mělo přeci jenom smysl!