Český kros – Moldava Podzim 2018

Od loňska se toho změnilo hodně.

Za prvé nebyl sníh, za druhé byl program jako bejk (mohlo za to znovuotevření železnice nebo co), za třetí chyběla velkoplošná časomíra, za čtvrté poprvé cílové medaile a za páté nedorazili soupeři…

Koukám na startovku a říkám si, tyjo paráda 🙂 Byl tam Adam, se kterým se potkávám vcelku pravidelně a ještě Tomáš z HV psal na fb, že si pojede zabojovat o první flek. Registrujeme se s Domčou a docela se těšíme. Tak nějak už vybíráme závěr sezony, a tohle by mohlo být ONO.

Regitrace v pohodě, platbu řeším po telefonu, pán okamžitě bez kontroly dává PLACENO. Super příštup. Cesta na Moldavu není z Plzně nic moc. Buď 150km přes okresky nebo 200 km zkratkou přes Prahu. Tam jedem přes Prahu, zpět okresky. Cestou tam v Dubí pokuta za rychlost 1000,- , už tam nikdy nepojedu 😀

Cestou klesá teplota. V Plzni -1 v sedm ráno, na místě -6 v deset dopo. Start v 11. Prezenci zmákneme rychle, venčení a šup do auta.

Trasa je v pohodě. Variant je hodně od 6 po 34km. Běžíme nejdelší až na Fláje. Pro někoho je to odrazující, ale tenhle závod je obrátkový. To znamená, že se běží tam a zpět po stejné trase. Pro mě je to za dobře, dá se v pohodě taktizovat a rozvrhnout síly.

Rozvrh vzal za svý na startu.

11:00 Start. Nejdřív vyráží MTB. Pankáčsky. Přiběhne pořadatel, zahlaholí jestli jsou všichni a zakřičí do mikráku 3,2,1 start. Všechny tři čísla zvládl v jedné vteřině, takže cyklistí v běsu naskákali na kola a byli pryč 😀

 

Na startu teď stojím jenom já a Domča. Pořadatel volá po zbytku, ale nikde nikdo. Hlásí naší kategorii a rovnou její vítěze (jeho slova). 😀 všichni se zasmějem a vyrážíme. Zoui je nabuzená jak blázen. Je v zápřahu podruhé od HV v Krkonoších (září).

Za chvilku klidníme tempo a běžíme si po svým. Domča mě posílá dopředu, říkám, že netřeba, proč se budu kurvit, když nejde o nic 🙂 běžíme si klidnej trénink docela pěkně. Zima je jak prase, nahoře u větrníků fouká jak bejk. Deset km uteklo jako nic a užíváme si teplej čaj na každý zastávce (3 tam, 2 zpět).

Trasa je parádní, jen chybí ten sníh, přeci jenom je to tvrdší než na jaře, vcelku hodně asfaltu, čísly bych řekl, že zhruba 5-6 km ze 17ti. To znanemá i s obrátkou 10-12. Už víme, že příště pojedem jedině za sněhem, když bude jako teď, s povděkem vynecháme, nebo dorazíme bez hafanů. Kousek před obrátkou míjíme první koně, zhruba 4-5 gazel bez psů. Klucka si to asi dobře rozdaj. Po asfaltu zpět do lesa, za chvilku občerstvovačka, za ní můstek „kopák“ (houpe se do protipohybu), za ním místem, kde loni tekla voda, protože zamrzlo koryto.

Za obrátkou na půlmaratonu po tom korýtku začne stoupák zabiják, takovej dlouhej táhlej nesmysl, ale běhatelnej, takže mě baví. Tady se pohoníme s pár klukama a na rovince nás zase dorazí. Daší čajík, po asfaltce k větrníkům a přes louku do předposleního kopce. Další zabiják, jak je krátkej, tak je přísnej. Z něj už jenom frčet dolů. S Domčou si hlásíme bolístky. Do cíle je to zase nahoru, hodně na morál. Pamatuju si, že loni jsem tu málem chcíp a ten kopeček předtím jsem šel. Buď jsem na tom letos líp, nebo jsme to fakt odflákali 😀

Do cíle Domča zavelí a běžíme pospolu zase tempíčko, hafani na plnej knedlík, noproblemo první flek 😀

Vyhlášení super, přednostně pustili všechny psy na všech tratích. Dobrej nápad, přes ten štěkot loni nebylo slyšet ani prd. A teď přichází to zajímvavý! Všichni vítězové dostávají voucher na všechny závody Moldavského krosu, nebo půlmaratonu, nebo čeho ještě, prostě všeho od tohohle organizátora pro rok 2019 (10 závodů), druhá místa o něco míň, a třetí nejmíň. Nepamatuju si čísla, tak nechci lhát. Ale i tak, to se VYPLATÍ. Hned mě napadá, že bychom to měli udělat i na našem závodě, přeci jenom chceme, aby se nám nejlepší vraceli 🙂

A teď to míň zajímavý. Doběhnu, protáhnu se, převlíknu a zničeho nic nemůžu chodit. Píchá mě v zadním stehni, z toho ve slabině a z toho až do lejtka. Něco je špatně…