Horská Výzva 2019 – Krušné Hory

Na problém jsme si zadělali už nějakých pár hodin před startem.

Místo tradičních těstovin, co si děláme letos pokaždé, rozuměj jednou v Beskydech a bylo nám po nich dobře, jsme šli do risku, rozuměj do restaurace.

Domča si dala Špagety s rajčaty (ne nepamatuju se na ten název) a já si dal vepřové výpečky se zelím a kombi knedlíkama. Bylo to fakt dobrý, musím uznat, že jsem si pošmákl.

Na start se nám klasicky nechtělo, po Beskydech, kde jsme brali první místo jsme se sami před sebou dostali pod zbytečnej tlak a ten umocnilo ještě pár týmů, jejich názvů a členů, ve kterých se začínáme orientovat a budí to respekt. 😂 A aby toho nebylo málo, Domča nemá díky úseku kolem Blatenskýho potoka Krušky vůbec ráda.

23:55 START. Na startu nervózně přešlapujeme, necpeme se do foťáku, jsme jakoby v druhý řadě. Po odpočtu vyrážíme do noci se stejnou taktikou jako loni. Urvat pozici u potoka a nikoho před sebe nepustit 😂

Kupodivu běžíme mezi MIXy na prvním místě. Kluci už jsou v trapu, tak si jedeme MIXí závod. Kolem potoka nám pomyslnej špunt čas od času udělá pejskař, ale vždy, když to jde, ukázkově pustí. Při předbíhání jednoho nás předběhne jeden MIX a čekám na Domču. Prosím Petra H., jestli by mi ji nepustil před sebe a běžíme dál na druhém místě. Zatím vcelku v tempu a neohroženě. 

Při prvním stoupání na Blatenský vrch se prvně projdeme a dorazíme ten MIX, povídaj, že na vrcholu si odskočí. Kouknu po Domče, ta hned ví o co mi jde, vím, že z kopce je pak občerstvovačka. Ptám se jestli potřebuje něco doplnit. Nepotřebuje. Takže na vrcholu jim frnkneme a občerstvovačku míjíme jak rychle to jde.

Při překážkové pasáži asi okolo Bílé skály mi Domča říká, že má šílený křeče do břicha a bolí ji žaludek. Dává to za vinu špagátům, já nervům. Snažím se ji nějak podpořit, nic nefunguje, nabíhají témata o vzdání se a cestě domů. Za chvilku padne na kolena a bulí. Do Abertam je to okolo 10km. Už to nezvládnu, nesnáším, když brečí zbůhdarma, na světě se děje sraček a ona bude bulet, že nemůže závodit, v Beskydech mi to taky udělala… 😂 „Vstávej kurva, kdo Ti tady uprostřed džungle asi pomůže, musíme do civilizace a zavoláme si odvoz.“ nejsem na to hrdej, ale zabralo to a Domča je na nohou a pokračujeme na tágo domů. V Abertamech bude náš konec. Cupitáme dál přes Pernink. Je příjemně chladno a mě bolí u srdce, že máme takhle dobře rozběhnuto.

Donutím ji dát si gel, podle mě ji chybí cukry. V Abertamech mi říká, že pokračujem, že je v pohodě. Tak pokračujeme, další MIX v nedohlednu, sice jsme ztratili dost času, ale asi ne tak dost.

Z Abertam si to šineme ke sjezdovce na Plešivec. Při nástupu nás překvapí pasáček, ani nevím, co tam měl za zvířata, ale na nás vyletěli dva psy.  Místo sjezdovky vpravo lezeme nahoru po té vlevo. Nenecháme se zabít, a myslíme v duchu na pejskaře za náma. Dojdeme k cestě a zamíříme doprava, abysme se vrátili na trasu. V podstatě jsme si zašli. Vyškrábeme se nahoru a až tam vidíme dole čelovky. Počítám náskok zhruba 20minut.

Z Plešivce mě to baví až ke stoupání na Jáchymov. Dřív se běželo přímo, to bylo dobrý, místo toho se teď nadbíhá zprava a to mě moc neba. Přichází pomaloběžecká část nezáživnou širokou cestou. Tedy když pominu Vlčí hřbet. To je trailová lahoda.

Domča tady tahá jako bejk ani ji nestíhám a já začínám křečovat. Za neustálého ohlížení se, jdeme ku Jáchymovu.

Na občerstvovačce doplníme vše s tím, že žádná zdržovačka na Klínovci.

Říkám Domče, že jestli se doteď šetřila, tak už nemusí 😂 zasmějem se a jdeme nahoru. V půlce se mi chce čůrat a od tý doby ji nedoženu 😂

Pořád se ohlížíme a pořád je nám to divný. Na Klínovec to Bystrouš zase nějak zaonačil, tak se běží nějakou minibažinkou s popadanejma stromama, takže ikdyž je to rovinka a já bych se s chutí rozběhl, tak to nejde.

Hrb na Klínovci přeběhnu s křečí, poskakuju jak trefenej brokem do prdele. Dáme ionťák, čip a mažeme dolů. No mažeme, Domče už to moc nejde, tak ji mám za sebou zhruba 30m jako záložníka/sledovače situace v týlu. Nikdo nikde. Na Božáku zpomalím, Domča mě dorazí a jak slyší muziku, tak mi utíká 😂 musím ji trochu přibrzdit, že mi to už nejde. No a jsme v cíli 🙂 , první v kategorii a druhý celkově.

Pro nás opět nepředstavitelnej výsledek. Neskutečný kam se účastníci za ty roky posunuli. Je to vidět na časech… Třeba kluci vylepšili rekord o PĚT minut.

Svojí vítěznou poukázku (4000,- na nákup v Rock Point) jsem stejně jako loni nechal vydražit pro dobrou věc. Našel se někdo, kdo ji koupil za 2500,- toho si moc cením a dělám to proto, že zde v Kruškách jsem načal se Zoui svou medailovou sbírku. Nejen na HV.

Takže to máme 68,26km s převýšením 2059m za 7:40:07 s náskokem hodinu a deset min na druhý MIX a ztrátou půl hodiny na první muže.

Jen pro porovnání, já oproti loni se psem o 36min pomalejší a Domča o 55min rychlejší 🙂 tomu říkám nádhera.

Ze závodu jsem si od Blatenského potoka odnesl poškrábanou rohovku pravýho oka, myslel jsem, že mi cestou slzilo z toho, jak jsme frčeli a ono prd. Stálo mě to pohotovost v neděli. Sobotu jsem s tím za neustálého slzení přežil a odřídil to i domů, v neděli ráno jsem už neviděl nic a do pondělí večer to měl pod antibiotiky zalepené. Teď ještě 14 dní mazat a snad to bude OK. Domča měla problémy až do pondělí ale hned v úterý už zase prudila s běháním 😂

Velké dík a všechny klobouky dolů organizátorům. HV se každým rokem sune kupředu a to je dobře 🙂