Horská Výzva 2019 – Šumava (Zdenek)

Tak mám něco napsat o Šumavě, tedy o Horské Výzvě, která se běžela od páteční půlnoci do sobotního rána.

Asi z profesních důvodů nerad cestuji po republice s jednou zastávkou na závod a zpět, ale Šumava je jen hodinku a nějaký drobný daleko od Plzeňské domoviny, což už mě tolik netrápí. 😎 Z tohoto důvodu je to letos již potřetí co jsem si dal Výzvu na Šumavě.

Poprvé v roce 2015 kdy délka tratě byla okolo 75km, na tu jsme se vydali s Vlastíkem (to je ten hezoun, co píše většinu článků 😂) čas 11,5h. Na druhé Šumavě jsem vystřídal parťáka za Vítka (soused) článek o tomto závodě se dá někde na stránkách najít. TADY. 66km 8:20 Letošních 66km opět s Vítkem za 7:50 a druhé místo v kategorii muži.

Pátek 23:55. Startujeme za hudebního doprovodu, který v člověku probudí všechny buňky v těle do akce. Ale s Vítkem jsem měl plán na klidný start, což si myslím, že jsme měli, jelikož jsem v závětří vedoucí skupiny dělal gastronomického průvodce. (restaurace U zlomené lyže) A i svůj vtip o cikánovi na pracovním úřadě jsem vyprávěl v kopci. (zastrašování ostatních závodníků tím, že mi zbývá ještě dech 😂) 5km po startu parťák hlásí vyšší tep a tak jsme nechali první skupinu pláchnout na dohled. Cca na 8. km Vítek v pohodě a zamotáváme se do vedoucí skupiny s plánem, který jsme upekli, když jsme se přibližovali. Prostě jsem po dalším laškování vyběhl z první skupiny a od 12km jsem určoval tempo a to bylo o dva chlupy víc než se doposud běželo . Docela to zabralo, tak jsem se naladil na Vítkovo tempo, které bylo stejné, jako měl Vlastík s Domčou (první v kategorii mix), takže jen to udržet až do cíle

Ale bohužel, nejdřív dopadla krize na Domču, tak jsme jí a Vlastíkovi drobet odběhli na dohled, ale i mého parťáka únava začala zpomalovat. Pak to přišlo! Na 49km nás při seběhu vzala jedna dvojice, (oficiální vítězové), která se neúčastnila mého plánu v první části závodu a v klidném a stejnoměrném tempu nás doběhli a hnedle za nimi druhá dvojice, kde byla vidět únava také, ale chytli se do tempa. Teď už přesně netuším co mi řekla první dvojice na otázku, kde se tu tak najednou vzali, ale probudili mé druhé já (něco na způsob filmu ‚ Já, mé druhé já a Irena‘)

A mé horší „já“ se do nich pustilo! Po seběhu přišlo delší stoupání, které mělo na vrchu poslední občerstvení. Až na úsek, kde se dalo sotva jít krokem jsem do občerstvovací stanice běžel jako bych zapomněl na to, že mám v nohách už 49km. S posoleným melounem v puse a již doplněnými zásobami vody, hulákám na tu čtveřici co nás s grácií předběhla a teď se tu prochází jak na turistickém výšlapu.

„Koukejte se pohnout, tohle není žádný turisťák!!!“

Po tom co jsem je prohnal zjišťuji, že Vítek mele z posledního 😲 a musim z posledních kilometrů do cíle předat vedení právě těm dvěma dvojicím. Nenápadně jsem se snažil nastartovat parťáka, když jsme se přiblížili na dohled chodící druhé dvojici. To už zbývalo do cíle 10km a tak jsem zkusil popohnat Vítka tím, že mu drobet frnknu, pak i té druhé dvojici a chtěl jsem dohnat první dvojici a drobet je rozhodit. Mé druhé já si chtělo hrát. 😎 Asi za 3km jsem je dohnal a nemazlil se s nimi. Za další kilometr jsem se jim vytratil z dohledu. Zapálen do závodění jsem si tak nějak uvědomil, že vzdálenost od Vítka je větší než od cíle a chuť být první je silnější než kolegialita.

V 7:28 v cíli, prohodil jsem pár slov a zpět na trať pro Vítka, který vedl těžký boj sám (ještě jednou se omlouvám) na trase. Potkávám Vlastu s Domčou a kousek dál již mého nadávajícího parťáka. Sypal jsem si popel na hlavu, jak jen to šlo, protože jak Vítek v cíli přiznal, šlo mi o život 😂 Jsme druzí!!! Parťák měl velkou radost, já ostatně také (hlavně, že mě nezabil) 😂😂😂