Rock Point Napříč Šumavou V KUSE

Za všechno můžou sociální sítě a všechny ty internety, protože díky sledování instagramu profi běžce Martina Mužíka (muzajs.bezec) jsem viděl, jak on a další běžci, s profi výbavou a perfektní podporou na trase 161 km napříč Šumavou, strávili pár dní.

Po nějaké době se na FB objevila výzva na překonání již zmíněné trasy, a to v několika možnostech. Zaujala mě jediná varianta a to nejdelší a nejnáročnější. Důvodem mého zaujetí byla právě vzdálenost, jelikož jako těžce nakažený „Gármiňák“ jsem prostě potřeboval odznak „šílenství“ , pro který je zapotřebí uběhnout 161km.

Takže základní otázky :

„Proč? “ už mám jasno. 

„Kdy? “ z důvodů dovolené mám jedinou možnost. 

Teď vyřešit „Jak? „. 

Obeslal jsem kde koho, ale každý měl jiné plány a to i pracovní,jelikož jsem potřeboval běžet v pondělí 10.8.2020. I moje žena měla být po noční směne 🙈. 

Připravil jsem si tedy plán občerstvení na trase ze studánek, obchodů, restaurací i čerpací stanice. Vlastnoručně upečený flapjack, nějaké ty gely a ionty si ponesu. Hodím vše do baglu a zaráží mě váha celého batohu, kde spolu s jídlem mám Power banku, ponožky, čelovku a kapesníky (4,2 kg komplet) 😣

Při nahlášení účasti na výzvě jsem pořadatelům od oka nastřelil dobu, za kterou bych chtěl Šumavu zdolat a to od svítání do setmění. Vždy jsem byl velký optimista 😂. 

Pár dní před výzvou se ozval kamarád, Jan Václavík, s tím, že v době mého běhu je na rodinné dovolené v Železné Rudě a rád by mě doprovodil ze startu do Rudy (cca 30km). Musel vstávat snad ve 4h, aby se autobusem dostal z Rudy na 5h do Dešenic. 

Budík o dovolené řve ve 4:25 což je o 2h dříve, než když jsem v práci 🙈. Na 5 h opouštím pojízdnou postel (starší multivan) a pod nebem plných hvězd sejdu k vlakovému nádraží v Dešenicích, kam dorazil i můj doprovod. Zapínáme povinnou aplikaci a vyrážíme při svitu jedné čelovky, která je za pár minut nepotřebná stejně jako aplikace 😣. 

Svítání je luxusní, stejně tak jako škrábání se skrze kameny na Ostrý, což je první hora trasy. Bílá strž, Černé jezero, Čertovo jezero bez turistů jsou kouzelné a obzvlášť za svitu vycházejícího slunce. Zato Ruda už začínala žít a i slunce bylo docela silné. Při loučení se s doprovodem dostávám banán a 1,5L vody, jde o jediné připravené občerstvení na trase 😂. Z Rudy pokračuji na Polom, kde jsem ještě nebyl, což považuji za velkou škodu.

Jezero Laka, Hůrka a šup do Prášil doplnit vodu, která mi už 4km chyběla. Opět naplněný batoh i žaludek vodou mi nikterak nebránili k výběhu na Prášilské jezero. Zato na Poledník v poledne, to už nebylo tak veselé a musel jsem zastavit a chvilku se schovat ve stínu, protože celé stoupání na tento vrchol je na přímém slunci. Na vrcholu se potvrdilo, že kiosek na rozhledně je zavřený a já měl stěží půl litru vody a další místo, kde mám možnost koupit vodu je 18km daleko. 😣 

Zeptal jsem se tedy přítomných cykloturistů na vodu pro blázna, kterému zbývá ještě něco okolo 102 km běhu. Nějakou vodu jsem s nevěřícími pohledy dostal,  ale i tak došla a to zrovna okolo Vodního zámku 😂. Tou dobou se naštěstí slunce na chvíli schovalo, jenže dehydrataci jsem cítil značnou. Věděl jsem, že když se ještě někde budu muset plahočit delší dobu bez vody, tak je to jistý konec běhu. Vodu jsem vyprosil i od chatařů, přičemž jsem si uvědomoval časovou ztrátu při lovu „životadárné“ tekutiny. Naštěstí úsek mezi Čeňkovou pilou a Modravou je plný studánek. 

Na Modravě jsem neodolal vůni z pivovaru a dal jsem si polévku a nealko pivo. Na Březníku měli již zavřeno, ale pramen vody za hospodou hlasitě volal žíznivce jako jsem byl já. 

Pramen Vltavy jsem ještě stihl za světla, ale v Bučině už jsem musel použít čelovku. Vody opět málo a na čerpací stanici to mám ještě daleko, tak jsem prostě začal pít vodu z potoka u cesty. Voda se zdála v pohodě, ale při pohledu na louku, kudy potok protéká, mě drobet zamrazilo, byla to louka plná krav. Na Knížecích pláních jsem zahlédl světlo, za kterým jsem se musel vydat a zeptat se na vodu. Měl jsem štěstí a pár fotografů mi s údivem daroval potřebný litr vody, díky kterému jsem se dostal na čerpací stanici. Bohužel pumpa na silnici první třídy měla zavřeno. Trochu jsem znervozněl, ale naštěstí zde byla možnost kohoutkové vody. V batohu už jen jeden gel, jediná tyčinka 30 g a sušenka. Zkusil jsem oslovit řidiče kamionu, který ještě nespal a prostě mi nevěřil, že jsem jeho kolega z branže. Pouze s doplněnou vodou a téměř bez jídla se vydávám ze Strážného do Nového Údolí. Energie opravdu chybí a to mám před sebou to nejhorší z celé trasy, začínám běhat na indiána. V Novém Údolí je možnost doplnit vodu, ale naštěstí díky místnímu opilci je otevřen i kiosek. Jsem jak malé dítě u vánočního stromečku, kupuji sušenky a pikao, díky kterému běžím až tam, kam se běžet dá. Stoupání na Třístoličník je jako potok, což tento úsek v rámci horského a nočního běhu posouvá na 10 z 10. Trojmezí a vrchol Plechý zvládám okolo třetí hodiny ráno. 

Na nejvyšším vrcholu Šumavy vypnu světlo a nechávám se unést oblohou plnou hvězd a poletujících perseid. Padá hvězda, tak si něco přej, říkám si „hlavně ať nespadnu já při seběhu“. 

Zvláštní, že po takové době a vzdálenosti mě nohy nenechaly rozmáznout na tak šílené cestě, kde se dá sotva chodit natož běžet. Od nouzového nocovište pod Plešným jezerem je to čistě asfalt až k vlakovému nádraží v Nové Peci. Ve 4:39 jsem v cíli ale do mého cíle 100mil mi chybí 600m a tak běhám okolo jako….. 

JE TO TAM!!! 

161,1km

4914m převýšení 

18h běhu 

6:41 tempo 

23:30 celkem na trati

22L tekutin 

4 nehty 

0 pádů 

Doufám že se najde další podobný blázen a já budu mít důvod to zaběhnout ještě jednou 🙈