Napříč Šumavou potřetí 2021

Souhra náhod mě desátého srpna 2021 postavila na start šumavské výzvy, kterou jsem běžel na den přesně předešlý rok. Ovšem nejedná se o druhé přeběhnutí Šumavy nýbrž o třetí, jelikož jsem si dělal reparát prvního běhu v říjnu 2020.

Z tohoto vyvstává otázka, proč to vůbec běhám? Jedná se o 160 km napříč Šumavou, kde naberu necelých 5000m převýšení. Nikdo mě nečeká v cíli s medailí a potleskem, na trase nejsou davy fanoušků ani občerstvení na každém rohu. Trasa není značená, počasí proměnlivé a část se běží po tmě. 

Díky tomu všemu je každý zážitek z takového běhu o dost intenzivnější a to je přesně to, co má mít pořádný ULTRA běžec rád!

O mé nejsilnější zážitky z třetího přeběhnutí se postarala především šumavská fauna v podání křehkosti, nebezpečí a majestátnosti. 

Křehkost

Na rozcestí u Staré Hůrky, ke které se váže smutný příběh o tanci s mrtvými, je louka, ze které vzlétlo několik desítek motýlů. Jako by mě chtěli zastavit. Což se jim na pár vteřin podařilo, jelikož jsem nechtěl žádnému z nich ublížit. Byl to velmi zvláštní zážitek, být obklopen motýly.  Přemýšlel jsem o tom až do Prášil. 

Nebezpečí 

Můj druhý silný zážitek byl po seběhu z vrcholu Poledník.  Část je po asfaltu.  Dají se zde najít stopy od vojenské techniky, která zde vládla za „komára“.  Místy byl i stín, ve kterém jsem se raději držel, jelikož slunce jsem si užil při stoupání na Poledník a ještě si ho užiju do západu až až. Běžím, kontroluji údaje na hodinkách, kochám se výhledy do dálek. Najednou můj běh  přerušila tmavá prasklina na asfaltu, která se pohybovala. Zmije a dlouhá jak týden do výplaty!!  Myslím si, že kdyby mi někdo mohl změřit můj skok, tak bych určitě překonal nějaký ten rekord. Zastavím se a kontroluji, zda není ta nebezpečná kráska tam, kde nemá být, což je kdekoliv na mém těle. Byla úplně v klidu a pomalu pokračovala v započatém plazení na druhou stranu cesty. 

Majestátnost

I přes všechny zastavení kvůli občerstvení a chlazení jsem s přehledem zvládl přeběhnutí i třetího úseku (Modrava – Strážný) za světla. Za Knížecí plání slyším z lesa praskání větví a funění, které se přibližuje. Strnul jsem na místě jako hraniční kámen, který byl na dohled. V této pozici jsem zůstal i po zjištění původce zvuků. Ze strachu jsem přepnul na údiv a nechal se unést majestátností největšího jelena Evropského, kterého jsem nikdy neviděl v takové velikosti. I on zastavil a podíval se mým směrem. Vím, že kdybych se snažil toto moje setkání popsat, jak nejlépe bych mohl, nikdy bych to nedokázal úplně, ani do posledního detailu a pocitu. Byli to nanejvýš dvě vteřiny, co stál, z lesa se ozvalo další praskání větví a on dál pokračoval, protože měl v zádech dalšího. Druhý jelen byl o dost menší a zřejmě i o dost mladší jelikož nezastavil a hnal se dál. 

Celý běh jsem si užil na 160%. Byla i horší stránka jako dehydratace, únava z vedra, velké puchýře na obou ploskách chodidel, bolesti kolene, bolest břicha a nemožnost se nadechnout i problém s čelovkou…. 

To ovšem byli jen maličkosti, protože jsem měl parádní support od mé ženy, která se o mě starala jako o vlastního, za což jsem jí velmi vděčný.  Vím, že už jí v říjnu neukecám na letošní reparát 😂. Chci další zážitky a lepší čas. 

10.8 2020 (23:30)

8.10 2020 (20:31)

10.8 2021 (19:41)