Triglav Lakes Run 2021

Není žádné tajemství, že si táhnu bebíčko v podobě vyosené achilovky. Dohnalo mě to a prostě to bolí, pořád a bez přestání.

Závody neplánuju, tréninky neplánuju, vzdal jsem účast na B7 a nechal v tom Domču samotnou.

Hledal jsem, co se sebou a našel nenápadnej závod na Slovinsku. První ročník se super prezentací na webu a pro mě zajímavou trasou 46km, kterou bych mohl zvládnout, než mě stopne achilovka. Oooo, jak jsem se mýlil.

Registroval jsem se 5.8. a závod se konal 21.8… Na „trénink“ už nebyl čas, takže to jen ututlat a vyrazit.

Vyrazil jsem s Domčou v 11:00 z CZ, Waze ukazoval jen tři události na trase (CZ, DE, A, SLO), z toho jedna byla mýto. (Docela rozdíl, když jsme jeli na B7 tak událostí bylo 38!!!… na stejné vzdálenosti)

Test, očkování nebo jiné nesmysly, po nás nikdo nechtěl. Na prezenci v Mojstraně jsem dorazil někdy v 18:30, do kempu ve 20:00, zbývalo se nachystat a vstát ve 2:00, protože start závodu byl ve 4:00.

START

Tak nějak mi došlo, že to bude do kopce, čekalo mě na 46km 3000m převýšení. Ale co jsem prokoučoval, bylo, že na prvních 20km to bude přes 2000m.

Při stoupání přes kamenité pole začalo svítat a Slovinské Alpy se nám otevřely na plné kule. Bylo azuro a byla to nádhera. Had čelovek se táhl nahoru a já byl vedoucí pomalejší skupiny. Ztratilo se značení a sešli jsme z cesty. Stálo nás to tak 10 min. V tu chvíli jsem to řešil a dával si za vinu, ale zároveň jsem našel cestu zpět, tak mi všichni poděkovali a mazalo se dál.

Na křižovatce Luknja mi došlo, že těch 10 min vlastně bylo prd. Přišlo klikaté klesání a záhy klikaté ohavné stoupání až k Planinski dom Napoleone Cozzi v 2150mnm, kde byla občerstvovačka na Heliportu, to bylo cool.

Přišlo delší klesání k prvním jezerům a konečně běhavější pasáže. Tady mi došlo, že jsem si zapomněl udělat cestovní pojištění a že jsem v oblasti, kam se dostane člověk jen pěšky nebo pomocí helikoptéry.

To přivodilo, že jsem musel hodně ubrat a začalo mě bolet za krkem z toho, jak jsem musel sledovat trasu, která mezi kameny téměř nebyla vidět. Zeleno jezero – Jezero v Ledvicah – Dvojno jezero, tady jsem na občerstvovačce zapomněl hole. Vrátit se pro ně bolelo víc, než cokoli jiného.

Až k Planina pri jezeru to byl boj s trasou, protože nebyla oficiálně značena, běželo se po turistických značkách, ale na Slovinsku jsou všechny ČERVENÉ. Kolikrát mi byla i mapa v hodinkách k prdu a odbočku jsem prostě risknul. To se mi nevyplatilo jen jednou, takže to beru docela pozitivně.

Z poslední občerstvovačky mě častovali s tím, že už je to jen z kopce, že pohoda. Ve Slovinštině to znamená, že ještě 400 výškových metrů mě stejně čeká, samozřejmě ještě chybělo naklesat 1000, takže měli sviňáci vlastně pravdu.

Seběh do cíle 3km a 1000 metrů dolů už byl nad moje síly, po 500 metrech už jsem přešel do bolavého indiána, ale do cíle to doklepl. Tam čekala polívka, dobroty, dvě piva a transfer do Mojstrany 😊

Čas nic moc, ale dorazil jsem jako 13tý muž v čase 8:26:55. V nesnesitelném vedru, zato v nádherné přírodě.