Barokomaraton 100km 2021

Září 2021 je přesně šest let od mého prvního ultra závodu, do kterého jsem se přihlásil s absolutní neznalostí. Prostě jsem uběhl v tréninku max. 16km v kuse a přihlásil jsem se na závod v horách o délce 100km.

Od té doby jsem věděl, že chci běhat jen ultra vzdálenosti. Postupně jsem zjišťoval, jak přistupovat ke svému tělu, po kterém chci zvládání těchto ultra vzdáleností. Učím se pořád, jelikož se zkušenostmi přichází i vyšší věk, kterému se musím přizpůsobit 😉. 

Baroko maraton 100km jsem letos běžel po třetí. Trasa zůstává stejná a díky tomu mohu zjistit, zda jsem na tom lépe než mé minulé „JÁ“ 😉 . 

Start v pátek o půlnoci je něco, z čehož nemám moc radost. Naštěstí už zde mám známé tváře, se kterými můžu prvních 30 kilometrů pokecat, v prvním kopci jsem si neodpustil vyprávění jediného vtipu, který znám 😂. 

Na třicátém kilometru se oddělí blázni od cvoků, ale furt je s kým dát řeč 😂. Seznamuji se s běžcem Tomášem, který má stejné tempo a drží pěkný styl běhu. Z občerstvení víme, že máme před sebou jen jednoho běžce. Tomáš běží svojí druhou distanci na 100km, tak ho uklidňuji, že závod začíná až na 60ti kilometrech, a proto nemá cenu se hnát za prvním už v první třetině. 

Drží se nás starší běžec, který ví, co dělá a doufá v naše odpadnutí. Odpadl ovšem první běžec, dohnali jsme ho zhruba na 43. kilometru a po elegantním předběhnutí to vzdal. 

Světlo dvou čelovek rozráží tmu, díky odrazu světla od malých značek víme, že běžíme po správné trase. Kilometry přibývají a tempo držíme stále stejné. 

Zhruba na 65. km je občerstvení s teplou polévkou. Mam na ní velkou chuť, ovšem příprava trvá strašně dlouhou dobu. Při hltání polévky, se z ničeho nic vynořili další dva běžci a já věděl, že teď teprve začíná závod. 

 Tomáš vyrazil jako první. Starší běžec měl na občerstvení připravené své lahve, tak se nemusel nijak zvlášť zdržovat a vyrazil hned za Tomášem. Druhý a výrazně mladší je nechtěl nechat běžet samotné. Já jen koukal a foukal do horké polévky 😂. 

Nu což, polévku jsem nedojedl a vyrazil za klucíma 😃. 

Tempo měli svižné zhruba pár minut. Následné zpomalení bylo cítit, i wattmetr mi to hlásil. Nohy jsou v pohodě, tak se vracím do svižného tempa. Tomáše si beru s sebou a těm dvěma ukazujeme záda v plynulém stoupání.

 Mezi tím začal východ slunce, který nám ukázal nádherné scenérie s občasnou mlhou mezi dolinami. Nastávající denní světlo nám usnadňuje běh mezi kameny na břehu řeky Střely. Jde o nádhernou, ale nebezpečnou část trasy. S přibývajícím časem je znát i stoupající teplota vzduchu.

 Na 90. kilometru jsem oznámil Tomášovi, že přestávám mluvit a začínám závodit i s ním. Jeho mladší krev a atletická minulost si mě držela takzvaně „na dostřel“.

„Je dobrej“, pomyslel jsem si a vymýšlel jsem scénář na poslední kilometr, kde jsem chtěl zahodit běžeckou vestu a vypustit duši. 

Poslední delší seběh z kopce v terénu mi umožnil dostatečný náskok, jelikož Tomáš nemá seběhy pod kůži toliko, co já. 

Zhruba 400 m do cíle přepínám na sprint. Před cílem je na 150 lidí, kteří mě potleskem vítají. Něco opravdu nádherného jenomže po dosažení cíle zjišťuji, že mi chybí ještě 60 m k celkové 100km vzdálenosti na hodinkách. Přece si nebudu zaznamenávat 99, 40km a tak běžím dál 🤣. Šašek i po 100 kilometrech 🤡

Euforie mě zaplavuje, je to opravdu silný zážitek. Další příjemné zjištění bylo, když mě oslovovali cizí lidé s tím, že čtou můj blog a ptali se mě na různé podrobnosti.

Na vyhlášení jsem se dozvěděl, že můj čas 9:00:31 předčil dosavadní rekord trasy o 15min. 

Prostě to sedlo