24h Self – Transcendence Race Kladno

22.7.2017 23hod a 10min

Posledních 50min do konce, sotva se dokážu postavit po 30min pauze na kávu,  u které jsem i usnul. Ale jo, zvedl jsem se a zjišťuji, co mě nebolí a je toho sakra málo, páč mě bolí skoro vše. 😉  Ještě jeden kilometr a mám 130, to musím dopajdat nebo doplazit, říkam si.

Konec dubna 2017

Z nudy v práci (jízda kamionem) si pročítám nějaký běžecký web a narážím na termínovku závodů. Z miliónu je filtruji na ultra. Ty horské se běhají ve dvou a jelikož pořád nemám adekvátního parťáka, co by vydržel moje tempo a moje průpovídky, musím hledat specifičtější závody. No a našel jsem závod na 24/48hod. Z knížky od Miloše Škorpila si vybavuji lehce něco o ultraútrapách a tím mě to víc zaujme a hledám info o tomto závodě, který není ani moc daleko od Plzně.

Kladno, na stadionu, hmm 1km trasa, no aspoň nezakufruju (neztratím se). Sehnat někoho, kdo by se přidal, či by mi dělal zázemí je nadlidský úkol a tak se při každém tréninku snažím vymyslet, co mě může při závodě potkat a jak se s tím poperu sám.

Trénink

Týdně jsem přidal o 25km navíc

Sprint jsem vyřadil

3dny za sebou po 21km

Max 85% tepové frekvence (160 tepů za minutu). Snažím se přidávat silniční běh.

Den po svých 32 narozeninách jsem se na 100% rozhodl a platím startovné. Zdá se mi drobet dražší (po závodě se mi to zdálo dost málo). Z pokynů ke startu je doporučeno světlé oblečení a jelikož jsem čunče a vše zadělám, tak na sport nemám nic světlého, natož bílého. Musím tedy koupit a zjišťuji že boty na silniční běh bych měl také obměnit, jelikož ve stávajících mam již přes 1600km. Zkouším maximalistickou obuv s 4mm dropem, který mám v oblibě (rozdílná výška mezi patou a špičkou boty), ale jako běžec naturalista se ujišťuji že nepotřebuji takové šílené tlumení. (Na 70.km závodu jsem si to už moc nemyslel 😉 ).

10 dní před startem zvolňuji v tréninku a asi ze střídavého počasí nebo z únavy, či nakousnuté psychiky, pociťuji návaly horka a svědění v krku a nose. Přepadám lékárnu hned co můžu, bonbony se šalvějí cucám celý týden, zázvor do čaje a med na chleba, to byla má léčba. V posledním týdnu si  každé ráno ráno dělám ortostatický test ( měření tepu v leže a ve stoje ) a po každé, když stáhnu naměřená data z hodinek do mobilu, tak má nervozita roste, protože jsou znatelně velké rozdíly oproti normálnímu stavu.

3 dny před startem přemýšlím o neúčasti.

A 24 hod před startem hážu do báglu oblečení, vyběhané silniční boty + trailové, stan, spacák, židličku a další životně důležité krámy. Do mobilu stahuji audioknihy, nabíjim i-pod a hledám sluchátka která najdu až po koupi nových…. grrrrr!!!

Sobota 4h před startem

Usedám do auta a hodnotím stav těla, ve kterém chci běžet 24hodinový závod (návaly jsou asi pryč, pata co mě bolí již měsíc stále bolí, v právem boku pořád cítím slabou bolest). Jako rybička říkám si a razim směr Kladno. Jelikož jsem otřelej kamioňák, tak nepotřebuji koukat na online informace o cestě! No a musím si udělat dvě objížďky kvůli práci na silnici…. grrrr!!

Při příchodu na Kladenský stadion si všímám závodníků na trase, kteří běží 48hod závod a startovali již včera, v době, kdy jsem ještě začal s balením vercajku. Na registraci se dozvídám info, že každý má přidělenou židličku pod altánkem na trase. Jdu to tedy omrknout a hned vedle registrací obcházím velký stan s občerstvením. Tolik jídla , všemožných čajů a kávy jsem snad nikde neviděl. Oříšky, sušené ovoce, minerály, vitamíny a hlavně ta káva. 😊

Nacházím své číslo, ale ne na židličce nýbrž na dřevěné lavici…. No toto? Ale mám svojí tak strhávám číslo a zasouvam židličku do mezery v jiném altánku. To bychom měli. Teď kde budu stanovat? Hned naproti je stanové městečko, tak jdu zabrat flek.  Z lenosti stavím pouze plážový stan, který sám vyskočí z obalu a je hotovej , stačí jen přikulíkovat 😎.  Při složité stavbě potkávám známého, se kterým v zimě jezdíme na lyže. Po pokecu se jdu převlíct do běhacího munduru. 27 stupňů sluníčko a dusno, z apky zjišťuji že za 3h po startu by mělo zapršet. Takže menší dilema, ale jak vždy říkám: „připrav se na nemožné, ale jednej až když je potřeba.“

12:00

START…….. Po prvním km zjišťuji, kde mám kontrolu na počítání vzdálenosti. Za časomírou sedělo zhruba 12lidí a každý měl své běžce kterým potvrzoval do tabletu proběhnutí čipové kontroly. Hold mistrovství republiky je něco víc, než nějaký městský závod na 10km. Třebas pro přihlášení na Sparthatlon (šílený závod v Řecku) musíš mít proběhnuto 216km z takto certifikovaného závodu na 24h, tak nejen proto ta kontrola no… Jo a každé 4 h na tebe mával z daného místa jiný, odpočatý člověk.

Do 30.km se nic neděje, až na lehký pocit možné tvorby puchýře pod palcem. Zastavuji, měním ponožky a vazelínou promazávam pravé chodidlo víc. Na 42.km dostávám oranžovou vlaječku, která ostatním závodníkům říká, že mám za sebou maratonskou vzdálenost.

45.km, z nejistoty měním i boty. Prostě to teplé počasí je na prd, nohy se potí a vytváří v botě nepříjemné klima (parní sauna) a problém může nastat hodně rychle. Proto několik běžců skončilo kvůli puchyřům a i kvůli ztuhlosti stehen, které jsem začal cítit zhruba po 60.km a pro uvolnění jsem zkoušel běhat pozadu i bokem a světě div se, drobet to pomáhalo.

Po 82.km se hlásím kontrole, že si dám pauzu (muselo se to hlásit), hodim do sebe žvanec a jdu si lehnout do otevřeného stanu. Z plánované hodinové pauzy je pauza o 45min delší. 😞

Okolo jedné ráno opět vybíhám a neuvědomuji si, že padající rosa mi na ponožkách, které jsem sušil na židličce, asi moc nepomůže. 😔 V ranních hodinách je trasa osvícená lampami a některá tmavší místa svíčkami . Žádná velká romantika se ale nekoná, právě naopak. Většina jen chodí a díky bolístkám, či únavě to je takový zombie běh no… A my co se stále snažíme o běh před nimi jakože utíkáme. 😊 Po půl čtvrté dostávám svoji druhou vlaječku, která signalizuje 100km, všichni na trase pohejkávají, jako že jsi dobrej.

Byla to moje první stovka a její dosažení bych přirovnal ztrátě panictví v sadomaso salónku.

 

Od 100 km si dávám zastávku po každých 10ti km a při 129. se víc nadlábnu a usínám.

130.km byl jediný, který jsem celý dal pajdavou chůzí a na posledních 30min závodu dostávám do těla energii a dalších 5km běžím rychlostí, kterou jsem za poslední den neběžel. 🙂 Při posledních minutách dostávám látkový pytlík se svým číslem, který musím zahodit tam, kde budu při zvukovém ukončení závodu.

135.3670km celková vzdálenost

 

Ta atmosféra po zaznění signálu byla fakt boží. Předčila i bolest nohou, puchýřů či odpadlých nehtů.

Sprcha, žvanec, nealko pivo. Loučím se se slovy: „tak za rok čau!“ Kulhám do auta a tuším že musím využít zbývajícího endorfinu na cestu dom. Před Plzní nějaký ten mikrospánek, tak volám ženě, abych neusnul. I když naše obydlí má 2 patra, tak je tam výtah, který normálně nepoužívám, ale po vyškrábání se z garáže se raději ty dvě patra svezu. 🙂

Ješte dva dny po závodě mám bolest v kotnících a hůře se zvedám ze záchodu, 🙂  ale ničeho nelituji ba právě naopak. Jsem za to vše rád, ze všech chyb budu příští rok těžit a zacílím na 4 maratonské vzdálenosti, či možná na 201km.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *