Regenerace a hospoda

Regenerace

Regenerace se nesmí podceňovat a proto si v sobotu na večír zamlouvám saunu. Do batohu balím saunovací potřeby a další nezbytnosti. Jenže po cestě do garáže potkávám souseda Lukáše, který mě neodbytně (20 vteřin) přemlouval na sousedské pifko s dalším sousedem Karlem. No, jelikož jsem měl na saunu čas i druhý den, tak jsem pokec u piva bral jako takovou psychickou regeneraci.

Naše lesní hospůdka praskala ve švech a prima nálada nás udržela až do půl jedné ráno se skórem 5-6pif. S průměrným věkem 31let se naše sousedské trio po cestě dom začlo hecovat a vymýšlet blbosti.  50 kliků? Není problém a soused Karel se nerozehřátý pustil do ranního workoutu. Na 35tým kliku se již nedalo poznat, že to je ještě klik no a 40 bylo maximum. Frustrovaného Kaju uklidňujeme, že nebyl dostatečně zahřátý, či tak něco. A v tu chvíli někdo řekl slovo běh, což vedlo ke srazu ve sportovním oblečení za 5min jedna ráno. Do této šílenosti se již vyklikovaný Karel nezapojil.

00:53 zapínam na hodinkach režim běh a s Lukašem se začínáme vzdalovat od domu, kde jeho přítelka s naštvaným výrazem ve tváři něco volala.

Asi mu chtěla popřát mnoho zdaru :-))))

Zvolil jsem klidnější trasu s 80ti m převýšením na 10.5km. S Lukášem jsem ještě nebyl běhat, i když vím, že běhat chodí, tak se zařazuji za něj a to, abych se naladil na jeho tempo a nepřepálil ho na prvních 3km. I tak to docela upaloval a musel jsem ho brzdit, zvlášť když jsem si chtěl pokecat a odpovídal mi z posledního dechu. Po 500m mizíme v lese a v kořenovém úseku si vybavuji, jak zde zakopávam i při denním světle a teď, když mám alkoholem oblbnuté mozkové centrum, NIC ,ani škobrtnutí. Seběh ve vyjetých kolejí od lesní techniky také naprosto v pohodě. Lukáš dokonce přeskakoval závory, které brání vjezdu do lesa. A po důkladném zahřátí se obracím a utíkam pozadu, to Lukáše hecuje ke zrychlení a jeho zrychlení zas heclo mě. Otáčím se a začínám sprintovat, z aplikace později zjišťuji že jsem upaloval 24km/h,  cesta asfaltová, žádne velké díry, ale  najednou neběžím, ale letím. Letím a zjišťuji, že gravitace je mocný pán. Ruce nohy letí vzduchem, i kotrmelec málem byl.

V mžiku kontroluji zranění a z režimu neúspěšného letce měním zpět na běžce 🙂

Na jediném velkém kopci tratě opět Lukášovi utíkám a na vrcholu čekám. Ufuněný soused se na vrcholu hlásí hláškou “ už nemůžeš co?! “ na to se je pousměju a cválame dál. Při křížení cest nabízím zkrácení cesty dom, protože zjišťuji, že tempo je o dost pomalejší a Lukáš unavenější. „Ne,nic, běžíme těch 10km“ odpovídá.

Při posledním km se nám do cesty připletla hospoda, ze které jsme se zhruba před hodinou a půl vydali dom. Stále se tam svítilo a tak jsme to museli zčíhnout, jenže to už pouze hostinskej se ženou poklízeli. Pod lepším světlem zjišťuji, že šrábance na dlaních (křidlech) jsou drobet hlubší a plné šotoliny z cesty. Při pohledu na souseda zapomínám na svá bebíčka a s údivem čučím, jak z něho teče pot proudem. Osahávam se a všude sucho, holt mám o něco víc odběháno 🙂

Před bydlením Lukáše vezmu na zklidnění rychlou chůzí okolo bloku. „A neděli už mám odběhanou“ říkám si a usínám.

Jelikož jsem své tělo ochudil o regeneraci a po pár studených pivech ho protáhl v sychravém počasí, samo si řeklo o pauzu.  S mírnou teplotou a rýmičkou mě zabrzdilo na 5dní 🙁

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *