1/4 a 1/2 maraton okolo Meluzínky

„Na Sokolovsku se běží půlmaraton za 100,- a maj kategorii pro psy, jedeš?“ Ptal se kámoš, tak se jelo. 🙂

Ještě jsem do toho zatáhl Domču a dva kámoše v psím běhu, a v sobotu jsme vyrazili na výlet do Habartova. Registroval jsem se předem, takže jsem skutečně platil jen 100,-. Domča a Ivet na místě, takže 150,-. Domča se se mnou a Honzou (ten co nám o závodě řekl) vydala na půlmaraton a Ivet s Michalem běželi desinu.

Celá parta bez Honzy, kterej to celý vymyslel… 😀

Zázemí mají fajn, u jezera Boden. Velké parkoviště, záchody, voda, kofola a buřty… 🙂 Jediný, co mi vadí je asfaltový doběh do cíle. I když mi někdo na fb v příspěvcích u akce psal, že ho tam bude maximálně 100m, tak ho bylo zhruba 2km a běžela se dvě kola.

Start měl být v 13:30, pořadatelé se rozhodli vyslat na závod všechny psy pohromadě a až po nás běžce bez psů. To vítám, aspoň se nebudou plést 😀 Horší je, že na dlouhou trasu jsme se vydali vlastně jenom my. Já, Domča a Honza. Ostatní hafani, a nebylo jich málo, běželi desítku, tudíž jedno kolo.

Start proběhl v megasvižném tempu, vystartovali jsme jak blázni. Ještě že jsem se na poslední chvíli rozhodl vzít si terénní boty. 3/4 trasy byly na měkkém až blátivém povrchu, jakože bořička a těžké boty. Já s Michalem jsme se ujali vedení a mastili kupředu, blátem, loužema, jak by napsali v Inov8, těma sračkama… Vysvitlo slunko, pěkný to bylo, a řekl bych, že i hafanům se to pozdávalo 🙂 Na trase bylo jediný stoupání a to přišlo zhruba po kilometru. Dva kilometry, na kterých jsme nastoupali 100m. To při startu v tempu 2:20 na km bylo trošku peklíčko a nohy tuhly setsakramentsky rychle…

Do druhýho kola jsem se automaticky netěšil, i když jsem věděl, že po tomhle kopci už se trasa leda tak příjemně vlní. Na zhruba 4.km byla samoobslužná občerstvovačka, tam mě taky někde předbíhá Canicrossař na 10km, kterýho stíhá Michal. Domča mě dotáhne a běžíme spolu. 🙂 skoro jako výběh někde u nás za barákem, kecáme a probíráme, kdo vyhraje, jestli se Michal hecne nebo jestli se dokodrcá pro druhej flek.

Ohlížíme se za sebe, a nikdo nikde… Dobíháme k asfaltu, obíháme rybník, u startu dáváme napít hafanům, leju do sebe kofolu a frčíme do druhýho kola. Už ten výběh nevidím tak optimisticky a trošku ho protrpuju. Jemně si měníme s Domčou pozici, chvilku je 10cm přede mnou, chvilku za mnou chvilku běžíme vedle sebe. Za občerstvovačkou Zoui začne šibat a rozhodne se přejít do cvalu. Do cíle je to 7km, ale nedaří se mi ji uklidnit. Po 1,5km jí to přejde, tak nás zase Domča doběhne a svištíme si to dál. Před asfaltem na louce druhé kolo šibání. Zoui ve cvalu tak trochu poutečeme Domče, která nám dýchá na záda 🙂

Po asfaltě mažeme dál a těším se do cíle, ty stany mi přišly najednou hrozně daleko. Poslední km se snažím přidat, ale z toho kopečku mám tuhý nohy jak blázen. Probíhám cíl, pár vteřin za mnou Domča s Rozou, berem perníkový medaile a jdeme umejt hafany do rybníka. Michal nakonec doběhl druhej, natáhl si něco v lejtku, tak už nemohl útočit. Ivet doběhla taky druhá. Honza za mnou taky druhej a Domča ve svém vlastním závodě ale s epickým časem první 🙂

Převlíkačka a jde se na vyhlášení, ještě před ním si opékáme buřty (taky zadara a můj první letos), dáme si pití a ovoce. Pořád si říkám, že za stovku super tyjo. Jenom cestou zpátky, žádnej mekáč bez zajížďky… 🙁 tak jedeme smutně domů a spřádáme plány, že si pro něj skočíme večer. 😀

Takže finiš za 1:33:32 první bez psa za 1:35:16 (Boreeeec).

Ivet (2.)
Michal (2.)
Domča
Já s Honzou