Ještěd SkyRace 2018

Doma ještě lehká hádka kvůli psům, ale o tom to není, Ti s náma nejeli.

Za poslední půlrok jsem byl na Ještědu už 5x. Na Plzeňáka je to dost. Jednou vejletně a čtyřikrát v rámci závodu. Dvakrát na Winter SkyRace a dvakrát teď.

Po posledním Wintru jsem hned volal Domče, že když vyslovím slovo WINTER nebo SKYRACE ať mě nakope do koulí. Světe div se, nestalo se, a navíc jela běhat se mnou 😀

Při příjezdu do Liberce byl ještě Ještěd zalitej hmlou, ale rozjasnilo se cobydup a hned byl ten pohled zajímavější než v zimě. Trasa slibovala 24,5km a 1600+ výškových metrů. Takže o ždibec víc než v zimě a trochu jinudy (jako bych si to pamatoval od prosince 😀 navíc tentokrát bez sněhu).

Start byl v 12:15. Sešla se na něm česká špička (ne že bych to poznal podle dresů, ten měl snad každej kromě nás s Domčou), ale proto, že to hlasatel říkal, dokonce jmenoval. Bohužel, nebo bohudík ty lidi neznám, takže mě celou trasu nemuselo trápit, že se na ní budu trápit o hodiny dýl než oni… 😀

Po třech kilometrech a jedné černé zmrzlé sjezdovce (nahoru) a jedné červené blátivé (dolů), jsem se začal proklínat a myslel si, že tu strávím věčnost. Zvolil jsem tempo na nezabití se s ohledem na kilometry vpřed a metry vzhůru. Snažil jsem se nenechat rozházet, že mě různě lidi předbíhají nebo předpadávají 😀

Držím si své tempo a každou občerstvovačku beru útokem, nevzal jsem si s sebou žádný proviant a zkusil prvně běžet závod bez kompresek. Lejtka mi dávala vědět vlastně hned, a žížu jsem měl taky pořád. Takže co občerstvovačka to dva jonťáky na ex.

Z druhé občerstvovačky je už vidět Ještěd, nezdá se daleko, při pohledu na startovní číslo (je na něm i profil trati), mě úvaha o dálce přejde a netěším se na stoupání a první kameny. Kupodivu to jde dobře a předcházím, předbíhám první lidi.

Seběh dolů beru útokem na kolena a předbíhám další, evidentně opatrnější. Úplně dole se mě někdo ptá, jestli to tu znám a jak to bude teď, zkušeně (byl jsem jenom na Wintru a prd si pamatuju) říkám, že teď by to mělo být rovinaté a pak to bude stoupat. Prd… Jde se rovnou nahoru. Chudáka nechávám za sebou a dorážím další lidi. Druhé kameny, trošku mi dochází dech a poprvé mi cukne v lejtku. Sakra… Přidám a buď bude fertig, nebo to dorazím do cíle.

Taktika vyšla, lýtko drží. Po druhém Ještědu se maže po asfaltu dolů. Předbíhám i lidi na kolobkách, prostě se snažím pelášit, možná kdybych se viděl jako divák, byla by to parodie na SloMo. Cestu z kopce si moc nepamatuju. Prokládal jsem jí modlením se k lýtku a euforickým fuňěním.

Z kopce předbíhám ještě dvě holky, nějaký kluky a na posledním půl kiláku dobíhám kluka co mě nechce pustit před sebe (teda nechce, no prostě taky přidal). Taktika držet závod pod kontrolou mi dovolila to nasprintit, takže jsem si v cíli i zazávodil a předběhl ho před poslední ostrou zatáčkou na cílovou rovinku.

Dostal čelenku, napít, najíst, pokecat se známejma, podělat se z jejich časů, převlíct se, čekat na Domču a hurá do bazénu 😀

V čase 2:52:09 jsem si splnil osobní cíl, dát to do 3 hodin. Osm dní po darování krve jsem měl mžitky před očima častěji než jsem doufal a tepovku si radši ani neměřil 😀 Do včera jsme si říkali, že už nepůjdeme, NIKDY. Ale objevil jsem speciální balíček, kde se oba starty, na letošní WINTER a 2019 SkyRace dají koupit za 700,- takže je to doma zase v kurzu 😀

Ten první to dal za 2:00:16 (ten první byl Ondřej Fejfar)

Domča za 3:14:44 🙂