Horská Výzva – Krušné Hory 2018

Nervy na uzdě,  se mi  letos zatím  držet daří a  jsem  v klidu. I přes to, že jsem posledních 14 dní promarodil. Takže: střídavě ležel, bral prášky, běhal poskrovnu, zkrátka příprava na hovno. Všechno jsem vsadil na vůli a svalovou paměť.

Všechno jsem vsadil na vůli a svalovou paměť.

Už před závodem jsem psal pořadatelům, že bych svůj případný poukaz za umístění chtěl nechat vydražit pro dobrou věc. Tentokrát pro Matěje Židlického. Při prezenci se všichni ujišťují, že to platí. Přikyvuji… Ikdyž si nejsem jist. Pořád mám pocit, jakoby mi na plíce někdo položil cihlu, tak to radši říkám nahlas: nejsem si úplně jistej, necítím se fit.“ Samozřejmě to všichni přejdou s tím, že pohoda… 😀

Dominika je v brutálním nervu už od včera (čtvrtek). Moc nemluví, sama sebe se ptá, proč to dělá. Pátek je ještě o chlup horší. Nespí, z toho já moc nespím, trošku mě znervóňuje. Na start jdeme ale statečně a těšíme se z chladné noci. Oproti dnu je to mnohem lepší, už kvůli psům. Potkávám soupeře (Zdravím Tomáše a Davida, rozhlížím se po ostatních a hodnotím šance). Organizátoři se vsázejí o kolik se zlepší čas z minulého roku. Slibují oběd, když to bude po půl osmé hodiny… 🙂 Výzva je Výzva.

Na startu se tradičně cpu dopředu, abychom měli volný koridor. Poprvé si všímám, že obecně lidi pustili hafany dopředu, nebo jsme se tam zkrátka vecpali. 🙂 Domče říkám, že kolem Blatenského potoka určitě nikoho nepředběhne, rozhodně ne se psem. Tak jí úkoluju, ať se drží mě, že to urveme, uděláme si místo mezi prvníma, Blateňák nějak doklepem, a pak děj se vůle boží.

START v 23:55 přesně podle plánu. Sprint 3km k Blateňáku. Domča se mě drží,  jsem v klidu. Kolem potoka je mi jasný, že buď skončím, nebo to protrpím. Už dva měsíce mám uvolněný levý kotník. Není to žádný drama, ale bolí to jak čert. Kořeny a  šikmý terén s vyhlídkou na koupání a větve jehličnanů nám vcelku komplikují život. Zoui je 2m přede  mnou, jsem rád, že něco vidím. Dvakrát se vykoupu, ale žádný pád. Našlapuju v pohodě a soustředím se na to, abych ochránil kotník. K prvnímu stoupání to hrnem v tempu pod 5min. Někde ke konci potoka ztrácím Domču a přehled o psech.

Na konci prvního stoupání nám měsíc ukázal boží rozhlednu. V cíli se ptám Bystrouše, jestli tam byla i loni. Prej byla… Jsem asi fakt vymydlenej, když běhám 😀 První občerstvovačka, v podstatě jen čipovačka. Všeho mám dost, tak nemám čas ztrácet čas. Na další je to 21km, to už je vcelku dálka. Předbíhám třetí a od této chvíle až do cíle běžím na celkovém druhém místě. V Abertamech vidím odbíhat první. Doplňuju pitivo a táhnu za nima, říkám si, že do Plešivce je dostanu. Do další občerstvovačky dlooooouhých dalších 21km.

Velký prd. Do Plešivce se jde pod lany lanovky. Nejde mi to a v trávě se mi blbě hledá cesta, navíc Zoui jde trošku za čuchem, takže ji musím co chvíli usměrňovat. Z noci se noří další světýlka. Je třeba zase kopnout do vrtule, pejskaři jdou po mě. Z Plešivce rovnou někam dolů, zarostlé cesty nedělají dobře kotníku. První IBALGIN. Na 40km první křeč. První letos. Projevuje se manko a nemoc. Není mi hej ale pokračuju. Okruh před Jáchymovem je fantastickej. Druhej IBALGIN. Motačka před občerstvovačkou. Netrefil jsem odbočku, tak si dávám okružní jízdu a přibíhám z druhý strany kruháče. Zase vidím první, jak mizí z občerstvovačky.

Teď už Vás mám he. Velký prd. V cukuletu si doplním a táhnu na Klínovec. Už je ani nevidím. Zhruba za půlkou zahlídnu Radka (jeden z těch magorů, co běželi celou dobu první 😀 ). Při každém pokusu o rozběhnutí křečuju. Tak si to šinu dál. Vypadá to, že odstup udržím. Zase prd. Pomalu se mi vzdalují. Hodinky mi přestaly ukazovat převýšení, tak nevím,   kolik zbývá k vrcholu. V tom najednou slyším vítězné zvolání. Říkám si „kurva, to jsou oni a už jsou nahoře“ rozběhnu se, prdím na křeče. Za zatáčkou vrchol. Mažu k občerstovačce, čipuju a oni nikde.

Kluci byly vždy dvě zatáčky přede mnou a já nebyl schopný je dorazit. Chtěl jsem hrozně, ale nešlo to.

Smiřuju se s tím, že tohle fakt nedám. Běžím dolů. Zakopnu a zakřečuju snad celý tělo. V tom nekoordinovaným pohybu se to celý nějak srovná a můžu letět dál. Všude mlha a vichr jak blázen. Trošku zimička. Tyhle poslední kilometry i přes euforii bolí. Pořád se ohlížím, abych nepřišel o svojí bolestivou pozici. Přece, když jsem až sem první, tak to neposeru ne?

Do cíle dobíhám necelou minutu po Radkovi s Honzou. Zlepšil jsem si čas z loňska skoro o 40 minut. V cíli zavrávorám, zahazuju hůlky a dávám se do řeči se všema. Jsem rád, že to přes všechno dopadlo, jak to dopadlo.

68km, 1988m nastoupáno za 7:14:33 tzn. v tempu 6:26 min/km (hnus flus)

Moje myšlenky se obrací k Domče, jak se s tím poprala.

Strečink psa, převlíkačka, sprcha a vyhlížet v cíli tu mojí běhnu 🙂

Bystrouš mě pozval na čajdu, dobrej kluk 🙂 nechávám si zatejpovat rozmlácenej kotník. Po vyhlášení dražíme tu poukázku. Její hodnota je 4000,- jsem připravenej, kdyby nebyl zájem do toho dát 1000-2000 ze svýho. Stejnou věc mi potom řekl Říďa závodu. Nakonec se vydraží za 4000,- !! ale Ti dva za ní ve finále dají 5000,- !! tomu se říká paráda 🙂 tahle tečka, prostě neměla chybu.

One Comment on “Horská Výzva – Krušné Hory 2018”

Comments are closed.