Horská Výzva 2018 – Krkonoše

Předstartovní klasika… Jdeme si vyzvednout věci, uložit chlupáče ke spánku, sebe zrovna tak… Budík na 22:20, hodinka na přípravu a roztočení kolotoče nervů bohatě stačí.

V průběhu slyším sirénu, ptám se Domči, jestli ji slyšela taky, říká že ne, nejspíš prý to bylo z telky, s pohodovým ok se otočím na bok a pokračuju ve spaní. Když zazvoní budík, jdu na záchod a projíždím telefon. Vidím fůru zpráv, tak jednu po druhý otevírám.

ZÁVOD NEJSPÍŠ NEBUDE. – BYL JSI SE PODÍVAT NA ZÁZEMÍ? – ŽÁDNÝ TAM NENÍ. – TAK JE TO STO%TNÍ, ZÁVOD NEBUDE. – volám Zdeňkovi, kterej chrní někde v autě a čeká jako my na start. S tím, že ho budím, mi zvedne telefon. Sejdeme se v zázemí, kde je všechno rozbitý na kaši. Přišel nečekaný poryv větru a všechno včetně trasy naladil… Ptáme se pořadatelů, jestli nechtějí pomoct a jdeme si lehnout s tím, že máme možnost si šoupnout startovný do příštího roku, nebo běžet HALF.

Když už jsme tady… Víme, že to bude fofr, a že to bude bolet nejspíš víc, než normálně, ale startovat budem. Zdenek má ještě debilní nápad, že by si něco naklikal, a proběhl se nějak solo… Když je tu závod?? Co budu vymejšlet, že jo, jsem pohodlnej, takže s Domčou máme jasno, že si dáme Dogtrekk na 35km. V konkurenci rakeťáků.

Jdeme spát a zítra nás čekají přípravy nanovo. Mám nervy větší než obvykle, ani nesnídám, ale v tom jsem zapomněl i na předzávodní klasiku. Na pátek jsem byl zahořčíkovanej až rituálně, jenomže od večera jsem si nic nevzal. Ale to mi dojde až před Luční Boudou.

Na START se postavila fůra borců z LONGU včetně Zdenka, prostě, když už jsme tady, tak se zkusíme s těma kobylama nějak pohonit, to je jasný. Lezeme do první lajny a hurá na to. 9:00 START.

Vybíháme na turbo jako dycky. Po pár metrech se Zoui do zad zakousne Kakáčový pes, bežíme dál, otočím hlavu a nějak jí vypíčuju něčím o náhubku, nejsem na sebe hrdej, ale musel jsem to nasrání ventilovat. Do prvního asfalťáku se různě střídáme s Janou ve vedení. Na seběhu jí trochu frnknu, na výběhu ona mě. Do toho mi frnkne ještě jeden Dogtrekkař a dotáhne mě další, tentokrát už známá tvář Honza Krabec.

Všechny ještě předběhnu na seběhu kolem Slohu, ale do Špindlu jdem všichni tak nějak pospolu. Na občerstvovačce nijak neotálíme a jdem nahoru. Když vidím jak Krabák cupitá, je mi jasný, že mi ujíždí vlak. Tenhle typ kopce prostě neběhám (v ten moment jsem pořád v LONGařský mentalitě). Když vidím, jak po chvilce mizí i s tím druhým, tak trochu přidávám do kroku a popobíhám. Na Kozích hřbetech už o nich ani nevím.

S Janou jdeme tak nějak ruku v ruce a v tom se mi začíná omlouvat za START, chvilku o tom mluvíme, já už byl vychladlej, tak to beru s povděkem a v podstatě si dáme pomyslnej hendšejk a jsme v cajku. Copa bych já měl někoho poučovat o tom co a jak a proč… Prostě ať si dá příště majzla a zdar 🙂

Cesta se začíná rovnat, tak to rozběhneme, zakopnu o nějakej šurt a příštích 15 metrů v mým podání vypadá, jako bych se dal na StreetDance, do toho křeč do levého lejtka. Rychle to masíruju a čumím, že jsem se nerozbil. Klučina za mnou se mi vytlemil, ale na to sere pes 😀 Za chvilku dobíhám toho Dogtrekkaře. Stojí, nic nedělá. Ptám se co je, jestli něco nepotřebuje. Prej nic. Tak si říkám, dík za druhej flek a mažu na Boudu.

Čipuju si a utíkám Janě, tenhle úsek mi tak nějak dycinky šel. Obří důl už není úplně sranda. Spojil se had HALFáků a SHORTů a směrem dolů byla celkem zácpa, plus turisti směrem nahorů. Takže „hráli jsme kličkovanou, vždyť ty to znáš“ 😀

Cestou dolů mě berou křeče do obou lýtek. Dobíhají mě nějaký kluci, tak je stáhnu o hořčíkovou tabletu a když se to srovná přidávám do kroku. Jana mě dobíhá, ale předběhnout mě se jí podaří až v Peci při finálovým stoupáku k cílový brance, kde už mi zkrátka došlo. Běžím ale přidat rozhodně nemůžu…

V cíli si čipnu, prohodím pár slov, dám drink a strečink Zoui, obleču jí a mažu na masáž, cítím totiž průser. Vendy díky za ty lejtka!

Celkově to bylo na druhý místo v kategorii a 12té celkově v čase 3:22:10 na trase HALF dlouhé 35km s převýšením 1400+m. Domča doběhla také na druhém místě v kategorii, a ještě klucí Longaří (Radek s Honzou) mezi chlapama také na druhém místě v kategorii. Tak jsme ukázali, že ty střely pohonit trošku zvládneme 🙂 jenom to bereme za nějakej blbej konec… LONG teď HALF a co pak…? 😀 je to trošku pozpátku no 🙂

Ještě musím dodat, že mi trošku ze závodníků zhořklo po sociální fóbii, která se sputila někdy v neděli. Nechápu, že nejsou závodníci schopní řešit nastalé situace okamžitě, nebo poté v cíli a zbytečně je kydají na sociální síť. Nevím proč by měl pořadatel soudit závodníky, když si vlastně nikdo nestěžuje v době konání akce… 🙂 když není žalobce, není soudce… Pokud Vám všem, kdo si tak hlasitě na soc. sítích stěžujete vadí, že se stalo to a to, tak to sakra řešte na místě…. díky 🙂